Příhody:Osobní stránka na adrese: annienka.svet-stranek.cz

První dojmy
Annienku jsme si původně nevybrali. Měli jsme z fotografie na internetu vyhlédnutou její sestřičku, která měla na čelíčku malou bílou hvězdičku. Domluvili jsme si datum, kdy štěňátko vyzvedneme a šli jsme nakupovat. Koupili jsme pelíšek, misky, granule pro štěňátka, hračky a samozřejmě obojek, kšírky a vodítko. Když si pro fenečku manžel se synem přijeli, majitelka jim sdělila, že fenečku, kterou jsme měli vyhlédnutou dala rodičům, protože jim pejska den předtím srazilo auto. Ale mohli si ještě vybrat mezi pejskem a fenečkou, kteří majitelce zůstali. První se k manželovi přibatolil pejsek, ale tohle si fenečka nenechala líbit a brášku odtáhla za ucho pryč. A protože manžel dostal za úkol dovézt domů v každém případě fenku, byla volba jasná. Annie tehdy bylo šest týdnů a byla hodně droboučká. Koupený obojek i kšírky jí byly moc veliké. Celou cestu domů autem ji syn hřál u sebe pod bundou. Když mi z cesty telefonovali, ptala jsem se jestli už má nějaké jméno od chovatelky. Na to mi syn řekl, že jo: " Paní jí říkala Čubo!". Tak tohle mě hodně pobavilo. Samozřejmě jsme měli pro ni několik jmen už připravených, ale jednoduché krátké Ený (annie) zvítězilo.


Jak se z Annie stal Tryskopes
Všichni naši přátelé už měli pejsky, někteří dokonce dva, když jsme si Annienku pořídili. Takže, než se Annie k nám do rodiny dostala, už jsme se od přátel o výchově, krmení, zdraví a zvyklostech pejsků něco dozvěděli. Nejvíc jsme navštěvovali rodinu, kde chovali dva pejsky. No vlastně jednoho pejska - fenku Kern Teriéra a jednoho óbr psa Tibetskou dogu. Oba pejsky jsme viděli vyrůstat, nosili jsme jim pamlsky a prožívali jsme s jejich majiteli i trápení s nemocemi. Proto také patřili k prvním, kdo Annie uviděli. A Annie se předvedla! Všichni , kdo tohle plemeno vlastníte nebo znáte, jste už určitě viděli jak rychle dokáže běhat. A tehdy, když náš kamarád Annie viděl bleskově běhat tam a zpět ode zdi ke zdi na naší zahradě, jen řekl : "To je teda TRYSKOPES!" No, a už jí to zůstalo.


Jak se z Annie stal Šišmyš
Když byla Annie štěňátko, měla ouška sklopená jako většina Jack Rusellů. V době, kdy měla asi 4 měsíce se najednou začala stále škrábat v oušku. Nejdříve jsme na rady kamarádů a známých vytírali ouško tampónkem namočeným v dětském olejíčku. Když se její trápení nezmírnilo, zašli jsme k veterinářce. Dostali jsme speciální kapičky do uší a týden jsme jí ouška prokapávali. Stav se pořád nelepšil. V jednom kuse se škrábala, třepala hlavičkou, ouška měla pořád postavená. Když jsme šli po týdnu na kontrolu, paní doktorka se do ouška podívala a zjistila, že má Annie v oušku zapíchnutý trn a dokonce už ouško začínalo hnisat. Paní doktorka Annie ošetřila, dostali jsme další várku mastiček a kapiček, a tentokrát už se po pár dnech Annie ouško uzdravilo. Ale od té doby už nikdy ušní boltce nesklopila dolů. Ouška má stále postavená, jen s ními otáčí jako s radárky. A jak se stala šišmyšem? To proto, že máme přátele v Chorvatsku a ukazovali jsme jim fotografie naší psí slečinky. Když Ante uviděl fotografii, na které má Annie ouška postavená jako radary, řekl jen "Šišmyš"! S pomocí slovníku jsme zjistili, že to v češtině znamená netopýr. A měl pravdu, Annie s postavenými oušky skutečně vypadá tak trošičku jako netopýr! :-)